Nejprve se zmíním o svých problémech se štítnou žlázou. Není to nic vážného, pouze beru léky (Letrox) a chodím dvakrát do roka na kontroly. Dále bych chtěla popsat moje kožní problémy. Na loktech a na kolenou se mi totiž začal dělat jakýsi podivný "ekzém". Šla jsem s tím na kožní a lékařka mi předepsala nějakou mastičku. Ale ta nezabrala. A bohužel nezabíraly ani jiné mastičky a ložiska s "ekzémy" se začala zvětšovat a objevovat se i na dalších místech. Ne, že by mi nějak zvlášť záleželo na vzhledu, ale tohle mi opravdu vadilo. V létě jsem se styděla nosit kraťasy, šaty, plavky… Pak má kožní lékařka usoudila, že by to mohla být lupenka a dokonce mi předepsala i léčbu horským sluníčkem. (Zapomněla jsem dodat, že se mi "lupenka" rozšířila už i do vlasů. No prostě hrůza, byla jsem z toho opravdu hodně nešťastná). Navštívila jsem několik různých kožních lékařů a vyzkoušela jsem všechny možné kortikoidové, konopné a různé jiné mastičky a krémy. Nic nezabíralo.


A teď se vrátím ke svým problémům se štítnou žlázou. Na podzim roku 2014 jsem byla, jako každoročně, na kontrolních odběrech krve. Také mě pan doktor zvážil, změřil, a když jsem pak byla u něj v ordinaci, kde mi říkal výsledky, tak se podivoval nad tím, že jsem celkem hodně zhubla. Ptal se, jestli držím nějakou dietu, jestli jsem se nestala vegetariánkou a tak. A i já jsem se tomu divila, protože jsem vůbec nezpozorovala, že bych byla hubenější. Ale podle váhy na jaře 2014 a pak na podzim 2014 jsem zhubla asi 4 – 5 kg. Také krevní obraz se panu doktorovi nelíbil. Měla jsem velmi málo železa, tak mi předepsal sirup na doplnění železa. A také mi doporučil, dojít si na odběry krve, aby se zjistilo, zda nemám právě CELIAKII. A tak jsem navštívila svojí obvodní lékařku, která mi udělala testy, které se potvrdily. A tak jsem se musela objednat na vyšetření střevní biopsie na gastroenterologii. Vyšetření jsem absolvovala začátkem roku 2015 a o průběhu vyšetření bude brzy také článek. Každopádně jsem se po několika týdnech dozvěděla konečný verdikt. Byla jsem diagnostikovaná jako pacient trpící celiakií a byla mi naordinována bezlepková dieta. Co mě docela překvapilo, bylo to, že mi doktorka řekla pouze toto, a když jsem se zeptala: "Aha, a co teda můžu a nemůžu jíst?", tak mi bylo řečeno, že toho je na internetu spousta a ať si to zjistím sama. A tak jsme přijeli domů a všichni (já, mamka a taťka) jsme začali hledat informace o bezlepkové dietě.



Co Vám budu povídat, byl to pro mě velmi zásadní moment v životě. Do té doby jsem věděla pouze to, že nějaká bezlepková dieta existuje a že lidé, kteří ji drží, nesmí mouku. Ale vůbec jsem nevěděla, co všechno to doopravdy obnáší. Tímto bych zároveň chtěla poděkovat své rodině, že při mne v tomhle nelehkém začátku stála (a pořád stojí a podporují mě).


A jak to dopadlo s mojí lupenkou nebo co to vlastně bylo? Místečka všude po těle s nasazením diety zmizela. Zůstala už jen ložiska na kolenou a loktech, které se každým dnem zlepšují. Jsem za to hrozně ráda, protože se konečně nemusím stydět nosit kraťasy a plavky.


Tak tohle byl můj příběh s celiakií a já budu moc ráda, když se v komentářích podělíte o ty své.